Císař Justinián I. Veliký
(482/3 - 565)
Narodil se v Ilýrii kolem roku 482 jako synovec císaře Justina I. Odešel do Konstantinopolu na studie a po smrti svého strýce v roce 527 se stal jeho nástupcem. Jako vzdělaný muž vedl disputace o náboženských záležitostech a stal se zastáncem ortodoxního křesťanství. V roce 529 dokonce nechal zavřít athénskou filosofickou školu v rámci boje proti pohanství. V právní oblasti se však naopak nechal inspirovat antickou tradicí a jeho kodifikace římského práva měla zásadní vliv na právní systém většiny evropských států. První spis zvaný Corpus iuris civilis uvedl právo do souladu s potřebami praxe a druhý s názvem Codex Justinianus shrnoval konkrétní zákony. Do zákonodárství rovněž výrazně zasáhla císařovna Theodóra, bývalá herečka a prostitutka, která poté, co se stala manželkou císaře, získala v Byzantské říši veliký vliv. Z jejího podnětu byly vydány zákony na ochranu práv že, které zakazovaly obchod s ženami a upravovaly vztahy mezi manželi po rozvodu ve prospěch žen. Theodora, ač se nikdy nestala oficiální spoluvládkyní, se významně podílela na státních záležitostech a správních reformách říše.
V roce 732 vypukly v Konstantinopoli nepokoje, způsobené řevnivostí mezi příznivci dvou sportovních klubů, modrých a zelených, soupeřících mezi sebou ve vozatajských závodech. Pořádek a klid nastolil teprve vojevůdce Belisar, který povstání, zvané Niká (pokřik fanoušků) potlačil s pomocí vojska.
V zahraniční politice bylo jeho cílem obnovení římské říše v její původní velikosti. Vedl úspěšné války se Slovany na Balkáně, Peršany na Východě a v letech 533 - 554 vyvrátil barbarská království Vandalů v severní Africe a Ostrogótů v Itálii. Zásluhu na tom měl především svým válečným uměním velitel byzantských vojsk Belisar. Byl to rovněž on, kdo v roce 559 odrazil nájezd kočovných Hunů na Konstantinopol.
Za vlády císaře Justiniána se rozvíjela byzantká architektura s proslulými mozaikami. Chrámy Sv. Sofie postavené v Konstantinopoli (Cařihradu) a Ravenně, patří dodnes k obdivovaným památkám z období jeho vlády. Zemřel 11. listopadu 565.
(482/3 - 565)
Narodil se v Ilýrii kolem roku 482 jako synovec císaře Justina I. Odešel do Konstantinopolu na studie a po smrti svého strýce v roce 527 se stal jeho nástupcem. Jako vzdělaný muž vedl disputace o náboženských záležitostech a stal se zastáncem ortodoxního křesťanství. V roce 529 dokonce nechal zavřít athénskou filosofickou školu v rámci boje proti pohanství. V právní oblasti se však naopak nechal inspirovat antickou tradicí a jeho kodifikace římského práva měla zásadní vliv na právní systém většiny evropských států. První spis zvaný Corpus iuris civilis uvedl právo do souladu s potřebami praxe a druhý s názvem Codex Justinianus shrnoval konkrétní zákony. Do zákonodárství rovněž výrazně zasáhla císařovna Theodóra, bývalá herečka a prostitutka, která poté, co se stala manželkou císaře, získala v Byzantské říši veliký vliv. Z jejího podnětu byly vydány zákony na ochranu práv že, které zakazovaly obchod s ženami a upravovaly vztahy mezi manželi po rozvodu ve prospěch žen. Theodora, ač se nikdy nestala oficiální spoluvládkyní, se významně podílela na státních záležitostech a správních reformách říše.
V roce 732 vypukly v Konstantinopoli nepokoje, způsobené řevnivostí mezi příznivci dvou sportovních klubů, modrých a zelených, soupeřících mezi sebou ve vozatajských závodech. Pořádek a klid nastolil teprve vojevůdce Belisar, který povstání, zvané Niká (pokřik fanoušků) potlačil s pomocí vojska.
V zahraniční politice bylo jeho cílem obnovení římské říše v její původní velikosti. Vedl úspěšné války se Slovany na Balkáně, Peršany na Východě a v letech 533 - 554 vyvrátil barbarská království Vandalů v severní Africe a Ostrogótů v Itálii. Zásluhu na tom měl především svým válečným uměním velitel byzantských vojsk Belisar. Byl to rovněž on, kdo v roce 559 odrazil nájezd kočovných Hunů na Konstantinopol.
Za vlády císaře Justiniána se rozvíjela byzantká architektura s proslulými mozaikami. Chrámy Sv. Sofie postavené v Konstantinopoli (Cařihradu) a Ravenně, patří dodnes k obdivovaným památkám z období jeho vlády. Zemřel 11. listopadu 565.